Já + B16 = základ církve

Jo, ten nadpisek článku je trochu nadnesenej. Ale je to skoro pravda.

Dneska při kázání řikal náš pan kaplan, Štefan, že v církvi neni nikdo sám. Sám to prostě nemůže zvládnout nikdo, nikdy nezvládne a nikdy nezvládl. Protože církev je společenství.

Ti, které dneska vidíme jako sochy, které možná obdivujeme, svatí, nikdy nebyli sami. Vždycky měli někoho, kdo jim v pravou chvíli pomohl, řekl co mají dělat. Tak třeba...svatý Václav měl svou babičku, svatou Ludmilu. Panna Maria měla svatého Josefa. A ten měl zase pannu Marii.

A ač se zdá že někteří nikoho takového nemají, přesto každý v církvi má někoho vedle sebe. Ikdyž na něj historie většinou zapomíná nebo o něm neví. A tak i náš papež, Benedikt XVI. má vedle sebe někoho, kdo mu pomáhá zvládnout život. Někoho nepatrného, koho dějiny nebudou pamatovat, my ho taky neznáme...

Při tom mě napadlo, že ten nepatrný nejspíš neni jenom jeden. Vzpoměl sem si na papežskou návštěvu v České republice. Tam nás bylo nepatrných mnoho, kteří stáli se svatým otcem na jednom poli, stáli vedle něho. A tvořili s ním společenství církve.

To pole bylo plný, bylo nás tam mnoho. Nepatrných. Ale všichni společně, se svatým otcem, jsme tvořili velkou církev.