Předem říkám, že tohle je napůl vědecká ůvaha a napůl výlev mých vnitřních myšlenek, takže to někomu možná bude připadat jako nic neříkající slova. Nebudu vám to mít za zlé, já svoje vnitřní myšlenky taky často nechápu, tak bych se nedivil kdyby je nepochopil ani nikdo jinej. Ale tohle mi pomáhá trošku si je utřídit a když si ten článek přečtete, budu jenom rád.
Přemýšleli jste už někdy, kolik rozměrů má prostor? Řekli byste že tři? Nebo víc? Nebo míň? Ať řeknete jekékoliv číslo, souhlasím s vámi.
Mohl bych tvrdit, že prostor má tři rozměry. Tak to totiž vnímáme našima očima, je to pro nás přirozené. Ale jeden brouk, už nevím jaký by vám asi řekl, kdyby mohl, že prostor má rozměry jen dva. Neumí totiž létat a tak nepotřebuje vnímat jak je vysoko. Stačí mu jen vědět, jak daleko do předu a jak daleko do strany má lézt aby se dostal domů. Kdybych tvrdil, že prostor má čtyři rozměry, měl bych z jistého pohledu na věc taky pravdu. Za čtvrtý rozměr je někdy, třeba v počítačové technice, považován čas. Nedávno mi položil jeden kamarád takovou otázku na úvahu. Nemůže být barva taky rozměr?
A já tvrdím, že barva klidně může být rozměr. Ale co je dřív? čas a nebo barva? A co když vymyslíme ještě nějaký další rozměr?
Kdyby se mě někdo zeptal, kolik je rozměrů, asi bych odpověděl, kdybych nad tím zrovna přemýšlel, že to záleží na něm. Je jich tolik, kolik chceš. Já bych totiž přidal třeba kamarádství a lásku.
Dobře, možná mi řeknete, že to už přece nejsou rozměry prostoru. Já tvrdím, že prostor je náš život. A smyslem života je objevit co nejvíc jeko rozměrů a prožít ho v nich všech.
Výborná úvaha!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.