Nejlepší čas a místo

No další pokus o článek. pokus zamyslet se nad sebou a vyloudit ze sebe nějakou smysluolnou myšlenku.

srpen pro mě byl hodně zvláštní měsíc, výjimečný, lišil se od těch ostatních. když jsem šel 1. září domů ze školy, řikal jsem si, že musím napst článek. Nedošlo k tomu. Až teď, když vidím, že to byla chyba. asi jsem za tu dobu měl napsat článků aspoň deset ale nenapsal jsem žádný.

 A teď konečně něco smysluplnějšího. Proč byl srpen tak zvláštní? Protože se mi ůplně obrátil život. Žil jsem uplně jinak než jindy, jinak než ve školním roce. Chodil jsem totiž do práce. Měl jsem uplně normální brigádu ale pro mě to bylo něco nového. byla to moje první brigáda. Pracoval jsem v Koradu, je to velká továrna na radiátor v České Třebové. a protože je tam nepřetržitý provoz, dvanáctihodinový směny a polovina z nich jsou noční. Takže se mi uplně převrátil řád. Byla to práce namáhavá, ale spíš psychicky, je náročný vydržet 12 hodin u stejný činnosti. Ale hodně mi to dalo do života. A o to bych se s vámi všemi právě chtěl podělit.

První věc, co jsem si uvědomil byla, že se bojím lidí. Jo, možná se vám to nezdá, ale když jsem tam šel poprvé, strašně jsem se bál co mě čeká. Bylo to úplně zbytečný, všichni jsme přeci lidi a můžem se normálně domluvit. Takže to bylo vpohodě.

Další věc jsem si postupně uvědomoval, když jsem ráno ve tři čtvrtě na pět vstával a chystal se do práce, pak jsem šel pěšky, ne daleko, ale přesto asi patnáct minut nebo když jsem šel ráno v půl sedmé domů, nebo večer, kdyý jsem šel na noční nebo z denní domů. Je to ro mě opravdu důležité a moc děkuju všem okolnostem, že mi dovolyli uvědomit si to. Uvědomil jsem si, jak je na světě krásně. Ráno, když nad kopci kolem Třebové postupně světlá černá noční obloha, postupně se rozednívá a vychází slunce, teplé paprsky ozáří krajinu kolem, ranní mlha se postupně začne rozestupovat a bastává nový den. Večer, když se sluneční kotouč na své denní pouti po obloze pomalu sune ke konci, sklání se nad kopce a osvětluje cáry mraků, které hraí různými barvami od žlué až po rudou barvu červánků. Krásně osvětlené zelené kopce v poledne když jsem vstával po noční... Zkrátka neměnil bych. jsem rád, moc rád že můžu žít zrovna teď a zrovna tady, kde jsem. tohle je to pravé místo pro život, žádné jiné neni lepší.

Neméně důležité uvědomění je pro mě to, že přátel není nikdy dost a nikomu se nemůže stát, že by jich měl moc. Tohle sice nesouvisí jen se srpnem a mojí brigádou, začal jsem si to uvědomovat už dřív ale nkdy neuškodí si něco připomenout. A chtěl bych moc poděkovat jednodumu člověku, díky kteému možná jsem se konečně odhodlal napsat tenhle článek. Prosím, neptejte se mě kdo to je, Ten člověk si to možná uvědomuje, možná taky ne. Možná tohle bude číst a bude vědět o koho jde, možná taky ne. Ale bez něho bych nejspíš několik posledních týdnů nepřežil.
I s tím souvisí to, kde je nejlepší místo pro život. Je tam, kde mám přátele, tam kde mě má kdo podržet. Tam, kde chci aby bylo. 

Další věc, kterou jsem si uědomil souvisí s časem. S nejlepší dobou pro život. Uvědomil jsem si, že život mám skutečně jen jeden a i kdybych věřil v převtělování, každý další život už by byl další, jiný, nebylo by to pokračování. Každý máme svůj omezený čas který nemůžeme prodloužit. Záleží jen na nás, jak ho využijeme a jak dlouhý se nám bude zdát. Když budu počítat na roky, tak to bude možná 50, možná 70 možná i 100let. Ale víc asi ne. Ale když budu prožívat každou sekundu, každý okamžik svého života, bude takových okamžiků spousta, bude jich dostatek pro celý život.

Zkrátka jsem si uvědomil, že nemůže být nic lepšího, než žít právě teď, právě tady a žít každou vteřinku a být šťastný.

A ještě jedna, poslední věc. Když bude někdo nešťastný, musíme mu ukázat, jak má být šťastný. Musíme být slunce pro ty ostatní, kteří neměli možnost spatřit jak vylézá za kopci a uvědomit si, jaké to je.

Moc a moc a moc děkuju, za všechno a všehny!!!!

Pokud se vám to někomu zdá nesrozumitalné nebo dlouhé vězte, že bych klidně psal dál. Je to zasnění nad krásou života, které mi moc a moc pomáhá. Ale snění bez skutečného života by nebzlo nic tak jako by nebyl nic život beze snů. Ale teď už opravdu musím jít spát.